Přejít k hlavnímu obsahu

Platná legislativa pro OZP

ČESKÁ REPUBLIKA

MINIMÁLNÍ MZDA (od 1. srpna 2013 - 8.000,- Kč)

II. SOUPIS RELEVANTNÍ LEGISLATIVY

  • Listina základních práv a svobod 2/1993 Sb., čl. 29
    (1) ... osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
    (2) .... osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
  • Zákoník práce 262/2006 Sb. – stanoví povinnost zaměstnavatele oznámit ukončení pracovního poměru s osobou se zdravotním postižením příslušnému úřadu práce
    • dále stanoví povinnost zaměstnavatele upravit pracoviště, aby bylo vhodné pro osoby se zdravotním postižením, v případě potřeby zřídit chráněné pracovní místo, zajistit zaškolení a další vzdělávání těchto osob; a
    • obecně stanoví povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvářet podmínky pro jejich zaměstnání.
  • Zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb. - stanoví povinnost zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci zaměstnat nejméně 4% osob se zdravotním postižením z celkového počtu pracovníků.
    V případě nesplnění je zaměstnavatel povinen odebrat výrobky a služby ve stanovené výši od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% osob se zdravotním postižením, nebo odvést povinnou platbu do státního rozpočtu.
    Zaměstnavatelé s méně než 25 zaměstnanci tuto povinnost nemají, k zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou motivováni slevou na dani a dalšími pobídkami.
    • § 4 odst. 2) zakazuje diskriminaci při uplatňování práva na zaměstnání mimo jiné z důvodů zdravotního stavu;
    • Podle § 4 odst. 9) je diskriminací i obtěžování a sexuální obtěžování z důvodu zdravotního postižení;
    • § 8 stanoví úřadům práce např. povinnost součinnosti, povinnost finanční podpory při zaměstnávání osob se zdravotním postižením atd.

Zakotvena je 
- zvýšená ochrana osob se zdravotním postižením; 
- úprava chráněného pracovního místa a pracovní dílny;
- příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (podle §78 náleží zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením);
- pracovní rehabilitace a rekvalifikace.

  • Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání – podle tohoto zákona mají žáci se zdravotním postižením právo na vzdělání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich potřebám a možnostem.
    • Délka středního a vyššího odborného vzdělávání může být individuálně prodloužena až o dva roky.
    • Zdravotně postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné speciální učebnice, didaktické a kompenzační pomůcky.
    • Sluchově postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné vzdělávání pomocí znakové řeči.
    • Zrakově postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné vzdělávání pomocí Braillova písma.
    • Děti, žáci a studenti se zdravotním postižením mají právo na školy, třídy, oddělení či studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy, vyžaduje-li to povaha zdravotního postižení.
    • Děti, žáci a studenti s těžkým mentálním postižením, více vadami a autisté, které není možné integrovat do běžných škol a nestačí ani vzdělávání v rámci upravených vzdělávacích programů, mají právo na vzdělávání ve speciálních školách.
    • Asistent pedagoga pomáhá žákům se zdravotním postižením či znevýhodněním při přizpůsobování se školnímu prostředí a pedagogům při výchovné a vzdělávací činnosti.
  • Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných - konkretizuje např.:
    • Formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením
    • Typy speciálních škol
    • Individuální vzdělávací plán
    • Činnost a postavení asistenta pedagoga
  • Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění - zákon upravuje důchodové pojištění, soustavu důchodů a podmínky nutné k přiznání nároku na důchod.
  • Vyhláška MPSV č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění.
  • Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení v ustanovení § 86 zakotvuje mimořádné výhody pro tři skupiny osob se zdravotním postižením a odpovídající průkazy;
    • Upravuje příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou (příspěvky na péči o osobu převážně nebo úplně bezmocnou).
    • Pro neslyšící je zakotvena bezplatná tlumočnická služba v omezeném rozsahu.
  • Vyhláška 182/1991 Sb., MPSV, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení - upravuje posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti, poskytování příspěvků a mimořádných výhod.
  • Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře - upravuje systém dávek a podmínek pro jejich přiznání.
  • Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu - upravuje způsob výpočtu životního minima každého občana. (Netýká se výlučně osob se zdravotním postižením.)
  • Zákon č. 111/2006Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
  • Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách - zákon poprvé upraví poskytování sociálních služeb na základě svobodné volby adresáta.

III. DEFINICE ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ

V českém právním řádu neexistuje jednotná legální definice osob se zdravotním postižením. Jednotlivé normy používají pro svou potřebu vlastní vymezení pojmu. 

Vyhláška č. 182/1991 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, v § 31 a § 33 ve spojení s přílohou č. 4 definuje nepřímo těžce zdravotně postiženého občana jako toho, komu byly přiznány mimořádné výhody jakéhokoliv stupně; navíc se jedná o osoby nedoslýchavé a slabozraké.

Stejná vyhláška definuje v příloze 5 občana s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí pomocí taxativního vyjmenování forem postižení. 

Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, definuje bezmocnost jako stav, kdy osoba potřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby při některých nezbytných životních úkonech.

Pracovněprávní legislativa používá termíny: osoba se zdravotním postižením (zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb.) a občan se změněnou pracovní schopností (vyhláška č. 149/1988 Sb.).

Nový školský zákon 561/2004 Sb. si pro své potřeby definuje:
1) Zdravotní postižení jako mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování a
2) Zdravotní znevýhodnění jako zdravotní oslabení, dlouhodobou nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. 

Za nejvhodnější termín je možné považovat „osoba se zdravotním postižením,“ který se ustálil v odborné literatuře a je používán rovněž odborníky. Termín osoba předchází termínu postižení, navíc pojem osoba je, oproti užšímu termínu občan, širší.

IV. NÁSTROJE PODPORY ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Nezbytným předpokladem je vlastní zájem osob se zdravotním postižením a vlastní aktivita při vyhledávání informací. Obrátit se mohou na nestátní organizace a na (státní) úřady práce.
Osoby se zdravotním postižením mohou získávat informace především prostřednictvím nestátních organizací, zaměřených na osoby se zdravotním postižením.
Úřady práce jsou povinny poskytovat osobám se zdravotním postižením služby podle zákona o zaměstnanosti. Jejich součástí jsou i informace o rekvalifikačních programech apod. Na úřadech práce jsou osoby se zdravotním postižením zaevidovány v běžném procesu, následné informace jim má poskytnout úřad práce v rámci individuálního plánu a v informačních a poradenských střediscích pro volbu povolání, zřízených na úřadě práce.
V neziskové sféře jsou např. pořádány různé informační semináře, týkající se pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením.

Podle zákona č. 2/1969 Sb. je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR ústředním orgánem mimo jiné ‚pro pracovněprávní vztahy, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, pro zaměstnanost, rekvalifikaci a pro další otázky sociální politiky‘.
Podle zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. jsou rozsáhlými kompetencemi v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením pověřeny úřady práce, které mají povinnost usilovat o uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce. 

Podpora zaměstnanosti osob se zdravotním postižením se uskutečňuje např. formou podpory konkrétních programů, poskytování informací fyzickým osobám i zaměstnavatelům, podpory rekvalifikace a zřizování školících středisek, poskytování zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, atd.

  • Tranzitní programy – vyhledávání pracovních míst na trhu práce pro studenty se zdravotním postižením
  • Agentury podporovaného zaměstnávání – poskytují podporu osobám se ztíženým přístupem na otevřený trh práce
  • Pracovně právní poradenství - poradenství, pomoc při hledání a udržení vhodného pracovního místa.

Motivační ustanovení, týkající se podpory osob se zdravotním postižením ke vstupu do zaměstnání, obsahuje zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu.

  • Osobám se zdravotním postižením úřady práce poskytují zvláštní péči při hledání zaměstnání (individuální plán).
  • Osoby se zdravotním postižením mají právo na rehabilitaci a rekvalifikaci.
  • Zákonem je připravena možnost vytvářet pro osoby se zdravotním postižením chráněná pracovní místa a chráněné pracovní dílny.
  • V rámci aktivní politiky zaměstnanosti je zakotvena možnost rozvíjet cílené programy zaměstnanosti např. ke zlepšení postavení uchazečů se zdravotním postižením na trhu práce
  • Motivující jsou rovněž daňové úlevy, podle kterých je osobám se zdravotním postižením snižována v odstupňované výši daň z příjmu.

Osoba se zdravotním postižením neztrácí během výkonu zaměstnání žádnou z plateb poskytovaných osobám se zdravotním postižením. V případě ukončení pracovního poměru pobírá nadále všechny předchozí platby.
V době výkonu zaměstnávání nejsou vypláceny pouze dávky sociální péče poskytované podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, osobám s nízkými příjmy/bez příjmů. V případě ukončení pracovního poměru a v případě, že žadatel splňuje podmínku sociální potřebnosti a nemá ani dostatečný majetek na zajištění příjmu, je mu podpora znovu vyplácena.
Osoby se zdravotním postižením účastnící se pracovní rehabilitace a rekvalifikace neztrácí žádné příjmy a dávky, na které měly nárok před nástupem do přípravných kurzů. Naopak za určitých podmínek může osoba se zdravotním postižením získat tzv. podporu při rekvalifikaci. Dávka je určena pro osoby se zdravotním postižením, které nepobírají dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu nebo náhradu mzdy. Podpora při rekvalifikaci je vyšší než podpora v nezaměstnanosti.

  • Kvóta - Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, stanoví pro zaměstnavatele, který zaměstnává více 25 zaměstnanců, povinnost zaměstnat nejméně 4% osob se zdravotním postižením.

Pokud tuto povinnost nesplní formou zaměstnávání, má dvě možnosti:

  1. Za každého pracovníka, o kterého neplní výše uvedenou zákonnou povinnost, musí odebrat výrobky a služby ve výši sedminásobku průměrné mzdy od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% osob se zdravotním postižením, nebo od samostatně výdělečně činných osob se zdravotním postižením. Pokud zvolí tuto formu, ušetří částku za odvod do státního rozpočtu.
  2. Za každého pracovníka, o kterého neplní výše uvedenou zákonnou povinnost, musí odvést do státního rozpočtu dvaapůlnásobek průměrné mzdy.

Pokud zaměstnavatel obecně povinnost nesplní ani jednou ze tří možností, může mu být udělena pokuta až 1 000 000 Kč, stejně jako v případě, že zaměstnavatel nepřizpůsobí pracovní podmínky a pracovní prostředí zaměstnávání osob se zdravotním postižením, neinformuje úřad práce o volných pracovních místech pro tyto osoby, nevede evidenci těchto osob a pracovních míst, která jsou pro ně zaměstnavatelem vyhrazena, nebo neplní další povinnosti ve vztahu k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. 

  • Sleva na dani - Pokud zaměstnavatel zaměstná osobu se zdravotním postižením, může využít podpory státu. V případě, že zaměstnavatel zaměstná osobu s těžším zdravotním postižením, je mu tato osoba započítávána do povinného podílu, jako by zaměstnával tři osoby se zdravotním postižením.
  • Chráněná místa a chráněné dílny – tuto problematiku upravuje zákon č. 435/2004 Sb. (§ 75 – 77). Na zřízení místa v chráněné pracovní dílně může být poskytnut úřadem práce příspěvek, jehož výše je závislá na stupni zdravotního postižení. Zaměstnavatelé mohou získat i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa nebo místa v chráněné pracovní dílně. Maximální výše příspěvku se celkově vyjadřuje v násobcích průměrné mzdy v národním hospodářství za prvních devět měsíců předchozího kalendářního roku.

Pro zaměstnání osob se zdravotním postižením mohou zaměstnavatelé použít také nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a cílených programů k řešení zaměstnanosti.
Na základě dohody s úřadem práce může zaměstnavatel získat příspěvek na mzdové náklady včetně sociálního a zdravotního pojištění až do výše skutečně vyplacených mzdových nákladů. Zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% osob se zdravotním postižením náleží příspěvek od úřadu práce.

Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Aktivní politiku zaměstnanosti zabezpečuje ministerstvo práce a sociálních a věcí a úřady práce; podle situace na trhu práce spolupracují s dalšími subjekty. Nástroje, jimiž se realizuje aktivní politika zaměstnanosti, jsou zejména:

  1. Rekvalifikace, tedy získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího dodržování a obnovování, kterou provádí pouze akreditovaná zařízení a vzdělávací nebo zdravotnická zařízením, která mají akreditované vzdělávací programy. Náklady na rekvalifikaci může hradit úřad práce.
  2. Veřejně prospěšné práce, tedy časově omezené pracovní příležitosti, spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo jiných podobných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích měsíců, a to i opakovaně. Příspěvky lze zřizovateli hradit až do plné výše nákladů na mzdové prostředky.
  3. Společensky účelná pracovní místa, tedy pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje uchazeče o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jinak.
  4. Překlenovací příspěvek může úřad práce poskytnout osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání.
  5. Příspěvek na dopravu zaměstnanců může úřad práce poskytnout, pokud zaměstnavatel zabezpečuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání v případech, kdy hromadnými dopravními prostředky prokazatelně není provozována doprava vůbec nebo v rozsahu odpovídajícím potřebám zaměstnavatele. Příspěvek může být poskytnut i v případě, že zaměstnavatel zajišťuje dopravu zaměstnanců s těžším zdravotním postižením, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou využít dopravy hromadnými dopravními prostředky.

V. HLEDÁNÍ PRÁCE

V posledních 10 letech se i v České republice objevily programy pro mladé lidi s postižením, kteří končí školu a čeká je období hledání si svého místa ve světě. Ve školách, které jsou uzpůsobeny pro žáky s různými typy postižení, bývá často velmi dobré zázemí. Jedná se o úpravy interiérů, přítomnost speciálních pedagogů, poradců, terapeutů. Školy internátního typu nabízejí širokou škálu volnočasových aktivit, pravidelné stravování a údržbu pokojů. Studenti tedy procházejí obdobím školní docházky jako v bavlnce. Ve chvíli, kdy musejí opustit školu a odejít do běžného života, se často dostávají do zcela nových situací, na které nejsou z chráněného prostředí školy připraveni. Dospělý život s sebou nese mnohé nároky. Kromě toho, že musí převzít odpovědnost za vlastní život a vybrat si svou cestu, se také musí vyrovnat s tím, že doba, kdy se jim možnosti samy nabízely, je pryč. Po skončení školy se musí poprat s realitou takovou, jaká je, a být více aktivní. Mnozí si chtějí najít práci, chtějí se osamostatnit, potřebují si najít lékaře, popřípadě jiného odborníka v místě bydliště. Někteří by si rádi našli byt, aktivity pro volný čas, nové přátele a lásky.

  • V tomto citlivém období přechodu ze školy do dalšího života se osvědčily tzv. tranzitní programy, které jsou v českých podmínkách organizovány a realizovány většinou neziskovými organizacemi, které tyto služby nabízejí školám pro studenty se zdravotním postižením.
  • Dobré je se studenty začít pracovat alespoň 2 roky před opuštěním školy. Zpočátku je možné se studenty pracovat skupinově během výuky, kdy zkušený pracovník tranzitního programu dochází do hodin a probírá se studenty témata, týkající se jejich budoucnosti. Zpočátku jde především o období motivace, kdy studenti dostanou možnost o své budoucnosti přemýšlet a postupně se dozvídají o důležitých oblastech. Tématem je často hledání práce, osobní asistence, volný čas v místě bydliště, rozvoj samostatnosti v oblasti cestování a zařizování osobních věcí, možnost bydlení atd.
  • Tranzitní program většinou nabízejí sdružení (neziskové organizace), která poskytují zároveň i další služby pro osoby se zdravotním postižením, např. podporované zaměstnávání, asistenci, podporu při zvyšování samostatnosti, příp. podporu v oblasti bydlení. Je dobré, že student může plynule využívat jejich služby i po skončení školy.
  • Zpočátku se tedy student účastní skupinových setkání během výuky, postupně začínají studenti docházet na individuální konzultaces pracovníkem – konzultantem sdružení, kde se zaměří na zjištění oblastí, ve kterých by chtěli pracovat a začínají, za podpory konzultanta, hledat praxi, která by byla v oboru, který je zajímá a kde by si mohli vyzkoušet a naučit se určité pracovní návyky. Student dochází nejčastěji jednou týdně na konzultaci, kde spolu s konzultantem nejdřív sepíše individuální plán, podle kterého potom spolu dále pracují na vyhledávání a posléze zajištění praxe. V průběhu hledání praxe se student učí např. plánovat, telefonovat, vyhledávat na internetu, psát e-maily, navštěvovat různá pracoviště. Důležitým bodem celé spolupráce je studentova aktivita při všech činnostech a jeho zapojení do celého procesu. Není účelem, aby konzultant rychle našel praxi, aniž by pro to student mohl něco udělat. Cílem je vlastně naučit se, co takové hledání obnáší a seznámit se se všemi kroky na vlastní kůži.
  • Zároveň může student v odpoledních hodinách (tedy již v době mimo školu) začít docházet na tzv. ,jobkluby, kde se setkává např. s lidmi s podobným typem postižení, kteří si již našli práci nebo praxi, nasměruje se na témata, spojená s hledáním práce a jejím udržením.
  • Jakmile se podaří najít vhodnou praxi a domluvit pracovní náplň, odpovídající na jedné straně potřebám zaměstnavatele a na straně druhé možnostem a dovednostem studenta, je potřeba zajistit asistenci. Asistent bývá stejně jako konzultant zaměstnancem sdružení, které zajišťuje tranzitní program, a dochází se studentem na pracoviště. V souvislosti s praxí je třeba nacvičit také cestu na pracoviště a tam potom jednotlivé pracovní úkoly, domluvit s vedením způsob zadávání a odevzdávání práce, místo a čas praxe a dobu, po kterou bude student na pracoviště docházet. Většinou docházejí studenti na praxi 1-2x týdně na několik hodin dopoledne po dobu školního roku. Tyto programy nefungují zdaleka při všech školách pro žáky s postiženém. V několika školách, většinou díky osvícenému vedení a dlouhodobé spolupráci nějaké neziskové organizace, se podařilo zařadit tranzitní program do koncepce školy, praxe jsou pak součástí vzdělávání žáků a mohou probíhat v dopoledních hodinách. Praxe ve zmíněné podobě by měla probíhat minimálně v posledním roce školy. Někdy se také stává, že student v průběhu praxe zjistí, že činnosti, o kterých si původně myslel, že ho budou bavit a naplňovat, ho při dlouhodobém vykonávání příliš nebaví. Je logické, že dokud si člověk něco nevyzkouší, nemůže říci, jestli ho to baví nebo ne. Proto je tak důležité dát studentům možnost už ve škole si vyzkoušet co nejvíc činností.
  • Ve chvíli, kdy student končí školu, může pokračovat ve spolupráci se sdružením a vybrat si z nabízených služeb pro absolventy. Nabídka pražských sdružení se trochu liší, i když v zásadě se jedná o podporu v oblasti bydlení a volného času. Některá sdružení mají nabídku komplexnější, jiná se více zaměřují na pracovní uplatnění a spolupracují se sdruženími, která poskytují další služby, např. v oblasti soběstačnosti a volného času. Pokud tedy klient projeví zájem i o další služby, doporučí mu jiné sdružení.

Pracovní asistence bývá součástí nabídek sdružení, které se zabývá podporou v oblasti zaměstnávání. Nástrojem, který v ČR funguje již od r. 1995, je podporované zaměstnávání. V současné době funguje na území hlavního města 8 sdružení, která tyto služby lidem zdravotně - a v poslední době i sociálně - znevýhodněným nabízejí. Pestré zkušenosti mají pracovníci s osobami s tělesným a kombinovaným postižením, s mentálním postižením a psychickým onemocněním. Zkušenosti v práci s lidmi se smyslovým postižením a se sociálním znevýhodněním se zatím sbírají. 
Legislativní proces je zakotven v Ústavě České republiky č. 1/1993 Sb., hlavě II. moc zákonodárná, čl. 15 – čl. 53. 
Návrhy zákonů mohou podávat výhradně skupina poslanců, poslanec, vláda, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.
Na přijetí zákona se podílí obě komory Parlamentu: Poslanecká sněmovna a Senát. 
Přijatý zákon, vyjma zákonu ústavního, může prezident vetovat, jeho veto však může Poslanecká sněmovna přehlasovat absolutní většinou.
Podmínkou platnosti zákona je jeho vyhlášení ve veřejně dostupné Sbírce zákonů (Sb.).