Přejít k hlavnímu obsahu

Jste zde

Osobní příběhy

Dana Ťukalová, 55 let, Usherův syndrom

Říkáme si důstojné má být skoro vše, ale není tomu tak. Moje rozhodnutí bylo studovat, učit se, poznávat, rozpoznávat a hlavně to nejcennější - přemýšlet.

Moje postižení na mě není při prvním pohledu vidět. Ale je třeba si důvěřovat, abych díky svému handicapu nepropadala depresi. Nevracím se do minulosti, přešlo mne i plánovat si budoucnost, raději si říkám, co je dnes, se nikdy neztratí. Přihlásila jsem se na různé kurzy, které jsem úspěšně vždy absolvovala, byla to pro mne výzva. Avšak radovat se předčasně nikdy nemá cenu, ale věřit si, že dokážu i skoro nemožné, jsem si zadala jako cíl a vyplatilo se. Nabídka Lindy Haškové z AV Institut s.r.o. zúčastnit se komplexního projektu pro cílovou skupinu osob se zdravotním postižením s názvem Důstojné zaměstnání pro OZP, který jsem našla v nabídce Helpnet.cz, mě zaujala. S posláním přihlášky jsem neváhala ani minutu. Odpověď na zařazení do projektu přišla včas a veškeré informace byly důsledně propracované.

... poznání kolektivu, lektorů a personálu v místnostech realizace programu bylo fajn. Přístup k handicapovaným různých diagnóz byl opravdu ctižádostivý, to se všude nevidí. Naučit se, co se učí zdravá populace, je pro handicapované občas náročné, ale lektorky byly v tomto směru velice ohleduplné a nápomocné. Vstřebávali jsme informace a měli radost z naší píle, že i my to dokážeme. Celý projekt mi otevřel oči, už se nebojím. A když druzí říkají, že něco nemusíš znát a že ti to k ničemu není, tak říkám NENÍ TO PRAVDA! Nyní jsem více sebevědomá a věřím si, dokážu něco, co jsem v mládí zmeškala. Proč jsem zmeškala? Protože jsem NEPŘEMÝŠLELA!
Na závěr chci Lindě Haškové a Kláře Jarošové poděkovat, že se mi věnovaly maximálně, co bylo v jejich silách. Děkuji Haně Potměšilové a Kateřině Sirotkové z NFOZP, pomoc nebyla marná, otevřeli nám všem oči. Zásluhu má i tým odborníků ze společnosti DRILL B.S. spol. s r.o., jmenovitě paní lektorce  Jana Pleskačové, která v projektu zajišťovala  rekvalifikace pro účastníky.

Držím palce všem.
 

Tereza, 21 let, sluchové postižení - percepční nedoslýchavost

Díky projektu "Důstojné zaměstnání pro OZP", který jsem absolvovala v roce 2013 u společnosti AV Institut s.r.o. jsem našla prima práci. Pracuji na Letišti Václava Havla a společně s týmem kolegů se staráme o úklid.
V projektu jsem poznala nové lidi, dozvěděla jsem se mnoho informací např. co dělat, když nemám práci, jak se připravit na pohovor a jaké CV dnes personalisté vlastně očekávají. Za to velmi děkuji celému týmu a jmenovitě paní Kateřině Sirotkové z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, která nás provedla pohovorem krok za krokem, moc mi to pomohlo. Nesmím zapomenout poděkovat také paní ředitelce z NFOZP Haně Potměšilové, která nám poradila, co dělat, když člověk nemá invalidní důchod, jak postupovat. Velmi mi to pomohlo. Jsem velmi šťastná, že práci mám.

Jirka, 35 let, mentální postižení

Po zapracování, které trvalo 4 týdny, a během kterého se mnou byl přítomný pracovní asistent z agentury podporovaného zaměstnávání, pracuji na ústředí VZP, kde roznáším poštu, kopíruji a chodím na poštu. Také mám na starosti drobný úklid.

Markéta, 40 let, mentální postižení

Pracuji v jedné firmě na kompletačních pracích, například třídím drobné pružinky dvou velikostí, které pak dávám do plastových   pořadačů. Vše se pak používá při montážích aut. Moje nadřízená sice říká, že jsem pomalejší, ale na rozdíl od ostatních nedělám nikdy chyby. Můj plat dotuje úřad práce.

Petr, 28 let, tělesné postižení - těžká degenerativní porucha

Pohybuji rukou jen od zápěstí a omezeně hlavou. Pracuji jako administrátor obsahu webových stránek. Tuto práci mohu vykonávat z domova, kde mám přes den k dispozici i osobního asistenta.

Martin, 49 let, tělesné postižení

Většinu svého života jsem pracoval jako kuchař, ale pak jsem prodělal několik operací páteře a od té doby nemohu ani dlouho stát, ani dlouho sedět. Musel jsem tedy změnit obor. V tuto chvíli pracuji jako obchodní zástupce pro firmu, která obchoduje s papírenským zbožím. V práci střídám činnosti tak, jak mi to momentální stav dovoluje a v období, kdy mě bolesti velmi trápí, mohu pracovat i z domova. 

Petr, 42 let, sluchové postižení - neslyšící

Pracuji jako grafik pro velkou firmu. I přesto, že dobře odezírám, upřednostňuji instrukce podávané e-mailem. Moji kolegové si ze začátku museli dávat pozor, aby na poradě nemluvili jeden přes druhého a já tak mohl odezírat. Všechna drobná nedorozumění jsme rychle vyřešili.

Radek, je mi 49 let, zrakové postižení - nevidomý

Pracuji jako právník ve státní instituci. Počítač ovládám pomocí speciálních programů s hlasovým výstupem.

Pavel, 38 let, interní postižení - Crohnova choroba

Dříve jsem pracoval jako řidič/závozník, ale onemocnění mi nedovoluje zvedat těžká břemena, proto jsem si musel najít jinou práci, kde také mohu pravidelně jíst, a to práci údržbáře.

Helena, 35 let, imunologické postižení - lupénka

Pracuji jako prodavačka obuvi. V prodejně nosí všechny prodavačky firemní stejnokroj s krátkým rukávem, ale mně bylo povoleno nosit dlouhý rukáv.

Štěpán, 32 let, neurologické onemocnění - epilepsie

Pracuji jako skladník. Mám epilepsii, ale v takové formě, že vím dopředu, že se blíží záchvat a mohu tak svoje okolí upozornit. Svoje kolegy i nadřízené jsem samozřejmě informoval, jak mi mají případně pomoci, ale nikdy to nebylo zapotřebí. Moje práce je rozmanitá, pracuji s počítačem, komunikuji s lidmi a v tomto ohledu nemám žádné limity.

Jirka, 30 let, kombinované postižení - tělesné+lehké mentální postižení (DMO)

Používám elektrický vozík. Po dohodě podmínek s firmou byla vytvořena pracovní pozice skartovače, která mi byla ušita „na míru“ (do té doby práci dělali sami zaměstnanci, zdržovalo je to od práce a nepatřilo to mezi jejich oblíbené činnosti). Pracuji na zkrácený úvazek na 2 dny v týdnu po 5 hodinách.

Pavel Elbl, 50 let, stomie

Kvůli nemoci jsem musel opustit svou práci jako řidič z povolání. Byl mi přiznán plný invalidní důchod a následně po 3 letech snížen na částečný. Po 3 letech jsem se na úřadě práce dověděl, že pro mne žádnou práci nemají, a proto jsem se začal starat sám. Nyní pracuji už pátým rokem jako údržbář a řidič vysokozdvižného vozíku a jsem v práci spokojen. Spolupracovníci o mém postižení vědí a nemyslím si, že by se nějak stranili, protože pomůcky jsou hodně kvalitní.