Přejít k hlavnímu obsahu

Smluvní vztahy

Dohoda o provedení práce

Dohodu o provedení práce lze se zaměstnancem uzavřít na výkon práce či prací není-li jejich rozsah větší než 300 hodin v kalendářním roce k jednomu zaměstnavateli. Přitom není rozhodující, jde-li o charakter práce, která má povahu jednorázového úkolu či jde o opakující se činnost. Toto rozlišení je věcí zadavatele pracovního úkolu. Do rozsahu práce se započítává také doba práce, která je konána pro téhož zaměstnavatele na základě jiné dohody o provedení práce. To znamená, že zaměstnanec (fyzická osoba) může konat u neomezeného počtu zaměstnavatelů práci na základě dohody o provedení práce, avšak vždy tak, že u každého bude vykonávat tuto práci v rozsahu maximálně 300 hodin v kalendářním roce (od ledna do prosince). Rozsah práce (v rámci maximálně 300 hodin v kalendářním roce) bude jen obtížně měřitelný za situace, kdy zaměstnavatel není povinen zaměstnanci rozvrhnout pracovní dobu ( § 74 odst. 2). V dohodě o provedení práce je vhodné sjednat další podrobnosti, například možnost odstoupení od dohody, pokud nebude práce provedena v dohodnutém termínu, popřípadě při nekvalitním provedení práce.

Dohodu o provedení práce je povinen zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít písemně a zároveň v ní uvést dobu, na jakou se tato dohoda o provedení práce uzavírá. Přesáhne-li konkrétní měsíční zúčtovaná odměna z dohody částku 10 000 Kč., podléhá celá její měsíční výše odvodům jak za zaměstnance, tak za zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění, tedy na sociální pojištění (důchodové a nemocenské), zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

 

 

Dohoda o pracovní činnosti

Dohodu o pracovní činnosti lze uzavřít se zaměstnancem (fyzickou osobou) samozřejmě i tehdy, jestliže rozsah práce nebude přesahovat v tomtéž kalendářním roce 300 hodin. Na základě této dohody však není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní doby. Toto ustanovení je flexibilní, protože polovinu stanovené týdenní pracovní doby zákoník práce rozumí polovinu pracovní doby určené podle § 79 zákoníku práce u konkrétního zaměstnavatele, takže ji nelze určit obecně, protože u každého zaměstnavatele může být rozdílná. Stanovená týdenní pracovní doba podle § 79 odst. 1 zákoníku práce nesmí překročit maximální hranici – 40 hodin týdně. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. Pokud má například zaměstnanec sjednánu dohodu o pracovní činnosti na 26 týdnů, může pracovat nepravidelně tak, že jeden týden odpracuje 30 hodin, druhý týden 10 hodin, další týden nemusí pracovat vůbec apod. Za období na které byla dohoda sjednána, musí však být v průměru za týden odpracovaná doba maximálně polovina stanovené týdenní pracovní doby, ve většině případů 20 hodin.

Důležité je, že dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně. Zákoník práce (stejně jako při uzavření pracovní smlouvy – § 34 odst. 5 – či dohody o skončení pracovního poměru – § 49 odst. 3 zákoníku práce) stanoví, že jedno vyhotovení této dohody vydá zaměstnavatel zaměstnanci. Obsahem dohody o pracovní činnosti jsou sjednané práce, sjednaný obsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Z logiky věci pak vyplývá, že může být uzavřena na dobu určitou nebo neurčitou, i když nejvýše přípustný rozsah poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje (třeba opakovaně) vždy nejdéle za období 52 týdnů.